PRVNÍ ROČNÍK
EXPEDICE
Fotokurz zimní Laponsko 2027
Fotokurz Laponsko pojedeme poprvé, a proto spíš jako expedici. Osm dní za polární září a stromy pohřbenými pod sněhem. Tohle místo objevíme společně, první ročník proto vypisuji za zvýhodněnou cenu.
Polární záře a arktická zima
Vizualizace vytvořené pomocí AI, abyste získali představu, co nás v destinaci čeká. Skutečné snímky uděláme na místě společně a ty budou silnější než jakákoli vizualizace.
Místo, které mám v hlavě už roky
Finské Laponsko je pro mě dlouho nesplněný sen. Polární záři jsem fotil v Norsku i na Islandu, ale zasněžené finské lesy, kterým místní říkají tykky, jsem viděl jen na cizích fotkách. Je to jedno z posledních míst, kam jsem se vždycky chtěl dostat a pořád to odkládal.
Řeknu to na rovinu. Tady jsem ještě nebyl. Tohle není zaběhnutý kurz, kde vás vodím po lokalitách, které mám nachozené z předchozích let. Je to fotoexpedice a půjdeme do ní společně. Část kouzla je právě v tom, že některé věci objevíme až na místě.
Z Laponska proto zatím nemám vlastní snímky. Fotky výše jsou vizualizace vytvořené pomocí AI, abyste viděli, do čeho jdeme. Ty skutečné vzniknou až na místě a věřím, že budou silnější než jakákoli vizualizace.
Co se nemění, je způsob práce. Program připravuji stejně poctivě jako každý jiný termín, lokality mám vytipované, časy světla spočítané a předpověď záře budu sledovat každý den. Odučím tam přesně to samé, co na klasických kurzech, jen s tím rozdílem, že nadšení z nového místa budu mít stejné jako vy.
Protože jde o první ročník, vypisuji ho za zvýhodněnou cenu. Beru to férově. Jedete se mnou do neznáma a to má být znát i na ceně. Na expedici jedu s vámi já, Marek Rybář. Celý týden jsem v terénu vedle vás, v mrazech, při vzniku poutavých fotografií.
Světla přibývá a jsme tam skoro sami
Každý den je o sedm minut delší
Konec ledna je v Laponsku okamžik, kdy se zima láme. O slunovratu má Kuusamo necelé tři hodiny denního světla, během našeho týdne se den protáhne z pěti hodin na skoro šest. Přibývá zhruba sedm minut denně, což je znát doslova ze dne na den.
Slunce se drží nízko nad obzorem, takže celý den funguje jako prodloužená zlatá hodina. K tomu připočtěte dlouhý soumrak, kdy modrá hodina trvá klidně hodinu a půl.
Na polární záři je to ideální kombinace. Tma dost hluboká na fotografování nastupuje kolem osmnácté hodiny a drží se do rána, takže na ni máme každý večer dost času, aniž bychom museli obětovat denní focení.
Místo, kam se davy zatím nedostaly
Tohle je pro mě u téhle destinace zásadní. Na Lofotech nebo na Islandu dnes u známých míst stojíte ve frontě na stativ. V okolí Kuusama je to jinak. Riisitunturi je sice národní park, ale v lednu tam potkáte spíš pár místních na běžkách než skupiny fotografů. Na Kuntivaaru se bez sněžných skútrů prakticky nedostanete, což ji drží stranou.
Znamená to, že na kompozici máme čas. Nikdo za vámi nestojí a nečeká, až se pohnete od stativu. Tohle si chci na první expedici pořádně užít, dokud to tak je.
Sauna patří k Finsku stejně jako sníh
Finů je něco přes pět milionů a saun mají zhruba tři miliony. Není to atrakce pro turisty, je to součást běžného dne a od roku 2020 je finská saunová kultura na seznamu nehmotného dědictví UNESCO.
Budeme ji využívat pravidelně. Po dni stráveném v minus dvaceti je večerní sauna to nejlepší, co můžete tělu udělat, a zároveň je to čas, kdy se skupina sesedne a probere den. K tomu ochutnáme místní jídlo a projdeme si věci, které k finské zimě patří. Nejedeme jen odfotit a odjet.
Program po dnech
Rozpis je rámcový a budeme ho průběžně přizpůsobovat počasí a aktivitě polární záře. V arktické zimě je to jediný rozumný přístup. Fotíme zhruba od devíti do čtyř, kdy je světlo, a večer vyrážíme za září, kdykoli je jasno.
Odlet z Prahy a příjezd do Kuusama
Vyrážíme z Prahy s přestupem v Helsinkách na letiště Kuusamo. Odtud je to zhruba půl hodiny autem na ubytování, kde budeme celý týden. Večer nás čeká úvodní setkání, kontrola vybavení a domluva na půjčení sněžnic. Pokud bude jasno, jdeme hned první noc ven zkusit polární záři.
Riisitunturi a stromy pod nánosem sněhu
První plný den v národním parku Riisitunturi, který je pro tuhle oblast nejtypičtější. Zvykneme si na chůzi na sněžnicích a na fotografování v mrazu, což je samo o sobě dovednost. Hlavní téma dne jsou stromy zavalené sněhem, kterým Finové říkají tykky. Každý rok mají jiný tvar. Odpoledne si dáme lekci o předpovědi polární záře a večer vyrazíme na otevřenou louku s výhledem k severu.
Syöte, starý mlýn a panorama z vrcholu
Přesouváme se do národního parku Syöte. Cestou zastavíme u starého vodního mlýna uprostřed potoka, kde sníh na kamenech vytváří dokonale kulaté tvary. Odpoledne vyjedeme na nejvyšší vrchol parku, ze kterého je kruhový rozhled do finských lesů. Po svahu jsou roztroušené zasněžené chalupy a slunce zapadá přesně tak, aby scéna dostala teplý nádech.
Kuntivaara, výjezd sněžnými skútry
Vrchol expedice. Na těžko dostupnou horu Kuntivaara nás vyvezou sáně tažené sněžnými skútry, a to ještě před rozedněním. Nahoře je kruhový výhled na všechny strany a nízké stromy, které kvůli své velikosti unesou obrovské množství sněhu. K dispozici máme vyhřívanou chatu, takže se dá mezi sériemi snímků chodit ohřát.
Klidnější den a sobí farma
Po náročných dnech zvolníme. Dopoledne je volno na roztřídění snímků nebo výjezd lanovkou nad středisko Ruka. Kolem poledne jedeme na místní sobí farmu, kde se sobi pohybují polodivoce, takže je lze fotit v přirozeném prostředí, ne za plotem. Večer si dáme první delší blok úprav fotek.
Riisitunturi podruhé, jinou cestou
Vracíme se do Riisitunturi, ale jinou trasou. Na konci stezky stojí dvě chatky obklopené zasněženými stromy, které zároveň slouží jako útočiště před větrem. Tady strávíme celý den. Odpoledne pokračujeme v úpravách snímků z předchozích dnů.
Oulanka, peřeje a ledové kruhy
Poslední celý den patří národnímu parku Oulanka. Za svítání jdeme k peřejím Myllykoski se starým mlýnem na břehu. V tůních se za silných mrazů tvoří malé kruhové ledové kry, které voda pomalu otáčí. Přejdeme visutý most a dojdeme až k srubu. Odpoledne si projdeme snímky celé expedice a rozebereme je. Večer zkusíme polární záři naposledy.
Návrat do Prahy
Transfer na letiště v Kuusamu a let zpět do Prahy přes Helsinky.
Obsah fotoexpedice
Přestože jde o expedici, výuka zůstává stejná jako na klasických kurzech. Arktická zima navíc přidává témata, na která se jinde nedostane.
Vybavení a náročnost
Arktická zima je na vybavení náročnější než cokoli jiného, co pořádám. Podrobný seznam pošlu všem přihlášeným, tady jsou ty nejdůležitější body.
32 500 Kč za osobu
Kurzovné je 15 000 Kč a je zvýhodněné, protože jde o první ročník. Ubytování, auto s pohonnými hmotami a výjezd skútrem si hradíte zvlášť. Celkem tedy expedice vychází orientačně na 32 500 Kč bez letenky.
K tomu si připočtěte letenku z Prahy, která vychází na 9 000 až 11 000 Kč, Sněžnice se půjčují na místě za zhruba 35 EUR na den, potřebovat je budeme jen některé dny, proto v součtu nejsou.
- ✓Vedení po celou dobu expedice
- ✓Výuka v terénu a večerní bloky úprav
- ✓Organizace na místě
- ✗Letenka Praha, Kuusamo a zpět (9 000 až 11 000 Kč)
- ✗Ubytování (orientačně 7 500 Kč za osobu)
- ✗Auto a pohonné hmoty (orientačně 7 600 Kč za osobu)
- ✗Výjezd skútrem na Kuntivaaru (orientačně 2 400 Kč za osobu)
- ✗Půjčení sněžnic (cca 35 EUR za den)
- ✗Stravování
- ✗Cestovní pojištění
NEŽ SE OZVETE
Časté otázky
Zvládnu to jako začátečník?
Ano. Fotografování v mrazu je spíš o přípravě než o zkušenostech a projdeme si ji společně hned první den. Když s focením začínáte, vezmeme základy nastavení. Když fotíte déle, půjdeme do kompozice a plánování. Než vyrazíte, můžete si projít můj průvodce Fotozáklady, je zdarma.
Uvidíme polární záři?
Nikdo vám to nemůže slíbit. Za osm dní v Kuusamu je ale šance vysoká, a když je jasno, jdeme ven každý večer. Naučím vás číst předpověď geomagnetické aktivity, abyste to uměli i příště sami.
Nevadí, že jsi tam ještě nebyl?
Je to fér otázka a proto to píšu rovnou v úvodu. Lokality mám vytipované, časy světla spočítané a program připravený stejně poctivě jako u kurzů, které vedu roky. Polární záři jsem fotil v Norsku i na Islandu, takže technika i práce s předpovědí jsou stejné. Nové je jen místo. Právě proto je první ročník za zvýhodněnou cenu.
Zvládnu mráz kolem minus dvaceti?
S vrstveným oblečením, zimní botou s termo vložkou a dvojími rukavicemi ano. Většina lidí podcení ruce a nohy, ne trup. Denně nachodíme 3 až 8 km na sněžnicích v mírném terénu, takže se pořád hýbete. Na Kuntivaaře máme k dispozici vyhřívanou chatu a večer saunu.
Co se v mrazu stane s technikou?
Baterie ztratí většinu kapacity, počítejte se čtyřmi až šesti a noste je v teple u těla. Optika se orosí, když s ní přejdete z mrazu do tepla, takže se to řeší jinak. Přesně tyhle věci si projdeme hned první den, v terénu rozhodují víc než nastavení.
Musím umět fotit v noci?
Ne. Polární záři probíráme od základu, od předpovědi geomagnetické aktivity po nastavení na slabé světlo a kompozici, ve které záře není jen skvrna na obloze. Potřebujete fotoaparát s manuálním ovládáním, objektiv se světelností alespoň f/2.8 a pevný stativ.
Kolik nás bude?
Maximálně osm účastníků. U prvního ročníku to tak chci mít schválně. Menší skupina se v arktické zimě řídí líp a dostane se na každého.
Co všechno si mám k ceně připočíst?
Částka 32 500 Kč zahrnuje kurzovné, ubytování, auto s pohonnými hmotami i výjezd skútrem na Kuntivaaru. Navíc počítejte s letenkou z Prahy za 9 000 až 11 000 Kč, se stravováním a cestovním pojištěním. Sněžnice se půjčují na místě za zhruba 35 EUR na den, potřebovat je budeme jen některé dny.
Chcete jet do toho se mnou?
Napište mi a probereme to. Termín i cena platí, jen si u prvního ročníku chci nejdřív promluvit s lidmi, kteří o to opravdu stojí. Skupina je maximálně osmičlenná. Nic tím neriskujete a nezavazujete se.
Nebo napište na info@marekrybar.cz