Jak fotit polární záři jsem se naučil za čtyři zimní sezóny v norském Tromsø, kde jsem lidi za září vozil skoro každý večer. Za tu dobu jsem viděl stovky lidí, jak stojí u stativu a nadávají, že jim to vychází rozmazané.
Skoro vždycky za tím byla jedna a ta samá věc. Nechali si ve foťáku nastavení, které jim někdo doporučil na internetu, a nezměnili ho ani ve chvíli, kdy se obloha rozjela.
Tenhle článek je čistě o focení. Jaký fotoaparát a objektiv na to potřebujete, co přesně nastavit, jak zaostřit ve tmě a jak poznat, že máte hodnoty špatně. Až úplně na konci je kratší část o tom, kdy a kam vyrazit.
Obsah článku (13 kapitol)
- Polární záře v kostce
- Čím fotit polární záři
- Jak fotit polární záři: nastavení krok za krokem
- Jak poznat, že fotíte polární záři se špatným nastavením
- Kompozice v naprosté tmě
- Jak fotit polární záři telefonem?
- Zpracování: kde se fotka doopravdy narodí
- Co jsem podcenil
- Sedm věcí, které bych řekl sám sobě před první sezónou
- Pět chyb, které vidím nejčastěji
- Kdy a kam vyrazit
- Časté otázky
- Co si zapamatovat
Polární záře v kostce
- Potřebujete tři věci: světelný širokoúhlý objektiv, pevný stativ a manuální režim.
- Clonu otevřete naplno, ideálně f/2.8 nebo světlejší, a už na ni nesaháte.
- ISO nastavíte podle senzoru a měsíce, obvykle 1600 až 6400.
- Čas závěrky měníte celý večer podle toho, jak rychle se záře hýbe. Tady se rozhoduje.
- Ostříte ručně na jasnou hvězdu a kontrolujete rohy snímku, ne střed.
- Fotografujete do RAWu, jinak přijdete o polovinu dat.
Čím fotit polární záři
Dražší fotoaparát neznamená lepší fotky. Znamená jen, že máte větší rezervu, když je málo světla. A polární záře je přesně ta situace, kdy je světla málo.
Tahle část je pro ty, kdo teprve řeší, s čím vyrazit. Kdo techniku má, může přeskočit rovnou na nastavení.
Fotoaparát
Chcete tělo s výměnným objektivem a manuálním režimem. To je celé.
Full frame senzor má v noci navrch, protože nasbírá víc světla a unese vyšší ISO bez toho, aby se snímek rozpadl. S menším senzorem APS-C se záře fotit dá, jen se dřív dostanete na hranici šumu.
Značka je vedlejší. Rád to přirovnávám k autům. Je lepší BMW, Audi nebo Mercedes? Záleží, kdo sedí za volantem. Sám fotím na Sony A7 III a A7 IV, ale se stejným nastavením byste došli ke stejnému výsledku i s Canonem nebo Nikonem.
Odkazy na fotografickou techniku v tomhle článku jsou affiliate. Když si přes ně něco koupíte, nezaplatíte ani korunu navíc, provizi platí obchod. Odkazuju jen na věci, které sám používám nebo bych je doporučil i bez provize.
Na čem naopak nezáleží: počet megapixelů. Pro záři je důležitější, jak čistý je snímek na ISO 6400, než jestli má dvacet čtyři nebo šedesát milionů bodů.
Objektiv
Tady se rozhoduje víc než u těla. Potřebujete širokoúhlý objektiv s co nejnižším clonovým číslem.
Čím nižší clonové číslo, tím větší otvor a tím víc světla se dostane na senzor. Na záři je to zásadní, protože každý foton navíc znamená kratší čas závěrky.
| Volba | Kdy dává smysl |
|---|---|
| zoom 16 až 35 mm, f/2.8 | univerzální, nejčastější volba |
| pevná 14 nebo 20 mm, f/1.8 | víc světla, ale žádná flexibilita |
| kit 18 až 55 mm, f/3.5 až 5.6 | jde to, jen budete výš s ISO |
Nad 24 mm na full framu bych nešel. Užší záběr pobere jen kus oblohy a záře potřebuje prostor.
Na jednu věc si u světelných objektivů dejte pozor. Objektiv s f/1.4 plně otevřený kreslí v rozích hvězdy jako trojúhelníky. Říká se tomu koma. Vyzkoušejte si doma, jak vypadá naplno a jak o třetinu clony přivřený, a rozdíl v rozích vás nejspíš překvapí.
Stativ
Bez stativu to nejde. Expozice se pohybují od půl sekundy do dvaceti sekund a to z ruky neudržíte, ani kdybyste chtěli.
Na co se dívat:
- Nosnost s rezervou, ať to unese i ve větru.
- Zámky nohou, které jdou ovládat v rukavicích. Tohle zjistíte až v mrazu a překvapí to skoro každého.
- Kovová hlava, ne plastová. Plast v mrazu křehne.
Co ještě do batohu
- Jedna až dvě náhradní baterie. Kapacita v mrazu spadne na zlomek. Nosím je v kapse blízko těla a měním, až když ta v těle vypoví.
- Čelovka s červeným světlem. Bílá vám zničí adaptaci na tmu a naštve každého, kdo stojí kolem.
- Dvoje rukavice. Tenké pod tlustými. Tenké na nastavování, tlusté na čekání.
- Dálková spoušť nebo aspoň samospoušť na dvě sekundy.
Co s sebou nemusíte: dron, protože v mrazu a v noci nedá nic použitelného. A filtry, protože v noci berete každý foton, který jde získat.
Jak fotit polární záři: nastavení krok za krokem
Vezmu to v pořadí, ve kterém to dělám v terénu. Tohle je jádro celého článku, protože všechno ostatní jsou přípravy na těchhle pět minut u stativu.
Clona: otevřete ji naplno
Cílem je dostat na senzor co nejvíc světla za co nejkratší čas. Otevřená clona je nejlevnější způsob, jak toho dosáhnout, protože na rozdíl od ISO nezvyšuje šum.
Ideál je f/2.8 nebo světlejší. Objektivy s f/1.8 a f/1.4 nasbírají ještě víc světla, ale něco za to zaplatíte. U hvězd se objevuje koma, tedy trojúhelníkové protažení do rohů snímku, a chromatická aberace. Když máte takový objektiv, vyzkoušejte si doma, jak vypadá plně otevřený a jak o třetinu clony přivřený. Rozdíl v rozích bývá výrazný.
Kdo má jen kitový zoom s f/3.5 až 5.6, není ztracený. Bude jen muset jít výš s ISO a smířit se s delším časem.
ISO: podle senzoru a podle měsíce
Pracovní rozsah je 1250 až 6400. O tom, kam v něm sáhnete, rozhodují tři věci.
| Situace | ISO |
|---|---|
| Full frame senzor | 3200 až 10000 |
| APS-C senzor | 3200 a níž |
| Silný měsíční svit | 800 až 3200 |
| Blízko města a světel | níž, jinak přepálíte světla |
Vysoké ISO nepřidá jenom šum. Ubere i barvy a detaily, což se u záře pozná okamžitě, protože zelená ztratí odstíny a slije se do jedné plochy.
Čas závěrky: jediné nastavení, které měníte celou noc
Tohle je na focení záře to nejtěžší. U Mléčné dráhy vám maximální čas určí hvězdy, které se posouvají. U polární záře se mění tvar i jas přímo před vámi, takže neexistuje jedno správné číslo.
Čím rychleji se záře hýbe, tím kratší čas potřebujete, abyste zachovali její strukturu. Dlouhá expozice na rychlé záři udělá zelenou kaši bez kresby.
| Jak záře vypadá | Čas závěrky |
|---|---|
| Slabá, okem sotva viditelná, stojí na místě | 8 až 20 s |
| Viditelná okem, pomalu se pohybuje | 2 až 5 s |
| Silná, rychle tancuje | 0,5 až 2 s |
Praktická rada, která ušetří spoustu zkažených snímků: když se záře rozjede, nezůstávejte u nastavení, které fungovalo před pěti minutami. Zkraťte čas a rozdíl dorovnejte vyšším ISO.
Ostření: ručně a s kontrolou
Automatika v naprosté tmě nezaostří spolehlivě. Postup, který používám:
- Přepnout objektiv na manuální ostření.
- Zapnout Live View a namířit na nejjasnější bod, který je vidět. Měsíc, jasná hvězda, světla domů v dálce.
- Digitálně přiblížit a otáčet kroužkem, dokud není bod nejmenší a nejostřejší.
- Udělat zkušební snímek, přiblížit si ho na displeji a zkontrolovat hvězdy v rozích, ne uprostřed.
Poslední krok lidé přeskakují nejčastěji a doplatí na to. Ostření se dá nechtěně posunout, když sundáváte rukavice nebo přendáváte fotoaparát.
Vypněte stabilizaci objektivu. Na stativu se stabilizace snaží kompenzovat pohyb, který neexistuje, a výsledkem jsou rozmazané snímky. Novější těla to při dlouhých časech řeší sama, ale spoléhat bych na to nechtěl.
Co ještě nastavit
- RAW. Bez diskuse. Záře má obrovský rozsah jasů a v JPEGu o něj přijdete.
- Vyvážení bílé na automatiku. V RAWu si ho stejně nastavíte doma. Kdo chce pevnou hodnotu, ať zůstane mezi 3500 a 5500 K.
- Samospoušť na dvě sekundy nebo dálková spoušť. Při zmáčknutí tlačítka fotoaparát cukne.
- Ztlumit jas displeje. Jinak si zničíte adaptaci na tmu a budete mít pocit, že venku nic není.
Jak poznat, že fotíte polární záři se špatným nastavením
Nejrychlejší způsob, jak se v focení polární záře zlepšit, je umět si po každém snímku říct, co je špatně. Tady jsou čtyři nejčastější případy a co s nimi dělat.
Záře je jednolitá zelená plocha bez kresby. Máte moc dlouhý čas. Záře se za tu dobu posunula a všechny záhyby se přes sebe naskládaly. Zkraťte čas na polovinu a zvedněte ISO o krok.
Snímek je tmavý a po zesvětlení doma je v něm šum. Podexponováno. Ve stínech nezůstala data. Příště jděte s ISO výš, i když se vám do toho nechce. Správně exponovaný snímek na ISO 6400 vypadá líp než podexponovaný na 1600.
Nejjasnější části záře jsou bílé bez odstínů. Přepálené. Zkraťte čas nebo stáhněte ISO. Bílou plochu bez dat už doma nezachráníte.
Hvězdy jsou rozmazané, ale záře vypadá ostře. Buď se hýbal stativ, nebo máte zapnutou stabilizaci objektivu, která se na stativu snaží vyrovnávat pohyb, jenž neexistuje.
Kontrolovat to jde přímo v terénu. Přiblížíte si snímek na displeji na sto procent a podíváte se na dvě věci: jestli má záře uvnitř kresbu a jestli jsou hvězdy v rozích body.
Kompozice v naprosté tmě
Když se obloha rozjede, přestanete přemýšlet. Vím to, dělám to taky. Proto si kompozici stavím dřív, než něco přijde.
Přijedu na místo, ještě než se setmí, nebo aspoň dřív, než začne aktivita. Postavím stativ, najdu popředí a zaostřím. Pak jen čekám. Když se pak něco objeví, mačkám spoušť místo toho, abych zápasil se stativem v rukavicích.
Záře se navíc umí ztratit stejně rychle, jako se objeví. První minuty bývají nejsilnější a postupně to slábne. Kdo v tu chvíli teprve rozkládá nohy stativu, přijde přesně o to nejlepší.
Jak fotit polární záři, když nevidíte, co máte v záběru
Fotit polární záři potmě znamená komponovat naslepo. Existuje na to trik, který ušetří spoustu času. Když nevidíte, co máte v záběru, vytočte ISO na maximum, které tělo umí, a udělejte dvousekundový snímek.
Bude nepoužitelný a plný šumu. Ale uvidíte na něm, kde přesně končí hora, jestli vám do rohu neleze silnice a jak vysoko sahá popředí. Podle toho srovnáte kompozici a teprve pak vrátíte hodnoty na normál.
Dělám to při každém příjezdu na nové místo. Dvě sekundy práce místo toho, abych kompozici hádal a třikrát přestavoval stativ. Naučil jsem se to až po dvou sezónách a mrzí mě, že mi to nikdo neřekl dřív.
Když je popředí moc tmavé
Záře bývá výrazně jasnější než krajina pod ní. Když nastavíte expozici na záři, popředí zůstane černé. Když ji nastavíte na popředí, záře se přepálí.
Já to řeším tak, že udělám dva snímky ze stejného stativu. Jeden na záři s krátkým časem, druhý na krajinu s časem třeba třicet sekund. Doma je pak složíte dohromady.
Vím, že to zní jako práce navíc. V terénu je to ale jedno stisknutí spouště a doma pět minut. A je to jediný způsob, jak dostat kresbu do skal a zároveň strukturu do záře.
Jak fotit polární záři telefonem?
Tuhle otázku dostávám možná častěji než všechny ostatní dohromady, tak ji nebudu obcházet.
Moderní telefony to zvládnou. Ne stejně jako fotoaparát, ale rozhodně líp, než čekáte. Podmínky jsou dvě: noční režim a něco, o co telefon opřete. Bez opory je to ztráta času, protože noční režim potřebuje klidně tři až deset sekund.
Když má telefon manuální režim, nastavte ISO kolem 1600 až 3200 a čas kolem tří až šesti sekund. Když nemá, nechte pracovat noční režim a jen zabraňte tomu, aby se hýbal.
Co telefon nezvládne: rychlou záři. Než nasbírá světlo, je z tancující struktury zelená skvrna. Pro vzpomínku to stačí, pro snímek na zeď ne.
Zpracování: kde se fotka doopravdy narodí
Fotit polární záři je jen půlka práce. Ze senzoru nikdy nevypadne hotový snímek.
Nejde o kosmetiku, ale o to vytáhnout, co senzor zaznamenal.
Základ, který dělám skoro vždy:
- Vyvážení bílé. Automatika v terénu obvykle přestřelí do zelena. Stáhnout zelený nádech a najít barvu, která odpovídá tomu, co jsem viděl.
- Světla a stíny. Záře bývá jasnější než krajina pod ní. Stáhnout světla, zvednout stíny, ale opatrně, jinak snímek zploští.
- Redukce šumu. U ISO nad 3200 je to nutnost. Dnešní nástroje na to fungují výborně, jen je nepřehánět, aby hvězdy nezmizely.
- Doostření až nakonec a jen mírně.
Čemu se vyhýbám: sytosti posunuté na doraz. Zelená se rychle překlopí do neonové a snímek začne vypadat jako pozadí plochy počítače.
Když s Lightroomem začínáte, mám k tomu online kurz Lightroomu pro krajináře, který stavím přesně na tomhle postupu.
Co jsem podcenil
Nejde o techniku. Nejvíc jsem podcenil zimu a vlastní očekávání.
První sezónu jsem si myslel, že vydržím venku, dokud bude co fotit. V minus patnácti a ve větru od moře jsem vydržel hodinu a půl a pak jsem byl k ničemu. Prsty přestaly poslouchat dřív než já a půlku nastavení jsem odklikal naslepo. Dneska mám dvoje rukavice, tenké pod ty tlusté, a náhradní baterie nosím v kapse u těla. V mrazu klesne kapacita na zlomek, takže jedna až dvě náhradní jsou nutnost.
Druhá věc je očekávání. Fotografie, které kolují po internetu, jsou často vytažené za hranici toho, co bylo na obloze vidět. Silná záře při Kp 5, slunečním větru kolem 650 km/s a Bz kolem minus pěti vypadá okem podobně jako na fotce. Slabá záře vypadá jako nazelenalý pruh, občas skoro bílý, dost podobný obyčejnému mraku. Senzor vidí barvu tam, kde oko rozliší jen šedou.
Není to podvod, je to fyzika. Ale je fér to vědět předem, protože jinak vás první slabá záře zklame.
A ještě jedna věc, kterou jsem si musel přiznat. Když mi vadilo, že se z Tromsø stává průmysl na lov záře, mluvil jsem o lidech, jako jsem já. Taky jsem tam přiletěl a taky jsem tam vozil auta plná lidí.
Sedm věcí, které bych řekl sám sobě před první sezónou
Tohle jsou drobnosti, na které jsem přišel v terénu a v žádném návodu jsem je tehdy nenašel.
Obhlédněte si místo za světla. Kompozici ve tmě na neznámém místě nepostavíte. Když vím, kde je kámen a kde končí led, večer už jen přijedu a stavím stativ.
Fotografujte, i když okem nic nevidíte. Několikrát jsem odjížděl s tím, že se nic neděje, a na zkušebním snímku byl nad horou zelený pruh. Senzor vidí slabou záři dřív než oko. Než zabalíte, udělejte jeden dvacetisekundový snímek naslepo.
Nebalte po první vlně. Záře přichází ve vlnách a druhá bývá silnější než první. Většina lidí odjede zrovna v tu chvíli, kdy se to na hodinu uklidní.
Měsíc není nepřítel. Za úplňku sice slabou záři přesvítí, ale silné záři neublíží a nasvítí vám krajinu pod ní. Za spoustu fotek s dobrým popředím může právě měsíc.
Nastavení si uložte do paměti těla. Většina fotoaparátů má na kolečku pozice C1 nebo U1. Když se obloha rozjede a máte zmrzlé prsty, je to rozdíl mezi focením a listováním v menu.
Ohřejte si baterie, než je odepíšete. Baterie, která v mrazu ukazuje nulu, po deseti minutách v kapse často zvládne dalších padesát snímků.
Dejte fotoaparát na chvíli z ruky. Za čtyři sezóny jsem nasbíral tisíce snímků a vzpomínek mnohem míň. To je asi jediná rada, kterou bych označil za důležitější než všechny technické dohromady.
Pět chyb, které vidím nejčastěji
Za čtyři sezóny jsem je viděl tolikrát, že se dají seřadit podle četnosti.
- Rozhodovat se podle Kp indexu. Rozebral jsem to výš. Je to jediné číslo, které lidé znají, a nejmíň užitečné ze všech.
- Ignorovat počasí. Záře je nad mraky. Když nevidíte hvězdy, neuvidíte ani ji.
- Zůstat ve městě. Slabá záře se ve světelném smogu ztratí úplně.
- Přijet na tři noci. Šance roste s každou další nocí. Tři noci jsou sázka, sedm nocí je plán.
- Nechat čas závěrky na dvaceti sekundách celý večer. Když se záře rozjede, dvacet sekund z ní udělá zelenou mlhu bez struktury.
Za tou pátou si stojím nejvíc, protože je čistě fotografická a stojí lidi ty nejlepší snímky večera.
Kdy a kam vyrazit
Tohle je zbytek skládačky. Nejlepší nastavení na světě je k ničemu, když stojíte pod zataženou oblohou v květnu.
Beru to zkráceně, protože předpověď a výběr destinace si zaslouží vlastní články a ty teprve chystám. Tady je to podstatné.
Sezóna
Za polárním kruhem v létě slunce nezapadá. Období půlnočního slunce vrcholí v červnu a červenci, ale i květen a srpen jsou příliš světlé. Sluneční bouře se přitom odehrávají celoročně. Záře tam je, jen ji přes denní světlo neuvidíte.
Hlavní sezóna v Evropě trvá od konce září do konce března. Okraje, tedy září a duben, se dají využít taky, jen máte kratší noci.
Občas se dočtete, že nejvyšší aktivita připadá na jarní a podzimní rovnodennost. Statistiky to tvrdí. Z vlastní zkušenosti to potvrdit nedokážu, na mě to nikdy tak jednoznačně nevyšlo.
Proč nestačí letět ,,na sever“
Tromsø leží zhruba 350 km za polárním kruhem a jezdí se tam ze dvou důvodů.
První je tma. V zimě tam slunce prakticky nevychází, takže máte na focení celý den i noc.
Druhý je poloha vůči oválu, ve kterém záře vzniká. Když je sluneční aktivita slabá, záře se drží vysoko na severu a na jih zkrátka nedosáhne. Kdo stojí pod oválem, vidí i slabou záři. Kdo stojí o tisíc kilometrů jižněji, čeká na výjimečnou noc.
Předpověď: proč vám Kp index lže
Většina mobilních aplikací ukazuje jedno velké číslo, Kp index. Ostatní grafy vypadají složitě, tak je lidé přeskočí. Výsledek jsem v Tromsø viděl každý týden. Při vysokém Kp praskaly agentury ve švech, při nízkém byl klid, a s tím, co se skutečně dělo na obloze, to nesouviselo.
Kp index geograficky říká, jak daleko na jih bude záře vidět. Nula znamená žádnou aktivitu. Jednička znamená, že lidé za polárním kruhem záři uvidí. Devítka, tedy maximum, znamená, že za září stačí letět do Osla. Pro člověka, který stojí v Tromsø, se mezi jedničkou a šestkou nemění skoro nic.
Kp 1 až 2 jsou v Tromsø často parádní záře. Zároveň si pamatuju noci, kdy Kp 6 s dokonale čistou oblohou nenabídlo vůbec nic.
Rychlost slunečního větru
Tohle číslo vám napoví mnohem víc.
| Rychlost | Co to znamená |
|---|---|
| do 350 km/s | velmi malá šance něco vidět |
| 400 až 500 km/s | dobrá šance, vyplatí se vyrazit |
| nad 500 km/s | s čistou oblohou téměř jistota |
Když rychlost náhle vyskočí, něco se chystá. Sluneční vítr se dostal skrz koronální díru a za pár hodin může být na obloze veselo.
Bz, tichý nepřítel
Meziplanetární magnetické pole se značí Bz a nabývá kladných i záporných hodnot. Záporné hodnoty jsou dobré. Znamenají, že magnetické pole částice propustí.
Když je Bz kladné, může se stát, že záře přijde slabě, se zpožděním několika hodin, nebo vůbec. Můžete mít Kp 9 a je vám k ničemu, protože přes magnetické pole nic neprojde.
Ze všech tří čísel je tohle to, které nejvíc rozhoduje, a zároveň to, které nejvíc lidí ignoruje.
Jednoduché rozhodovací pravidlo
Před každým výjezdem se dívám na tři věci v tomhle pořadí:
- Obloha. Když nevidím jedinou hvězdu, nemá smysl řešit nic dalšího.
- Bz. Záporné, jdeme ven.
- Rychlost slunečního větru. Nad 400 km/s se chystám v klidu, nad 500 spěchám.
Kp si zkontroluju až nakonec, spíš ze zvyku.
Kdybych měl z celého článku vypíchnout jedinou věc, bylo by to tohle pořadí. Kdo chce fotit polární záři pravidelně, musí se naučit číst oblohu dřív než fotoaparát.
Počasí rozhoduje víc než aktivita
Polární záře se odehrává ve výšce kolem 100 kilometrů. Mraky jsou hluboko pod ní. Zatažená obloha podmínky nezhoršuje. Ona je ruší úplně.
Tromsø má v tomhle výhodu, kterou dost lidí nezná. Břehy omývá Golfský proud, takže na pobřeží bývá jiné počasí než ve vnitrozemí. Prakticky každý večer se rozhodujete mezi dvěma směry. Buď na východ do vnitrozemí, kde bývá jasněji a mrazivěji, nebo na západ k moři.
S kolegy průvodci jsme si během večera psali, kde se zrovna protrhalo. Tahle informace byla často užitečnější než předpověď, protože popisovala stav, ne odhad.
A pak je tu možnost, kterou lidé obvykle nečekají: prostě jet. Někdy jsme za noc najeli i pár set kilometrů, jen abychom našli díru v oblačnosti. Šance je vždycky vyšší než u člověka, který zůstal stát na jednom místě a doufal.
Kde stát
Tři věci, podle kterých vybírám místo.
Tma. Světelný smog z města slabou záři spolehlivě přebije. V centru neuvidíte nic, na okraji možná ano, kus za městem určitě. Při opravdu silné záři se dá fotit i z města, ale nikdy to není ono.
Popředí. Zelená obloha nad prázdným polem je fotka, kterou máte za tři minuty. Fotka, ke které se budete vracet, potřebuje něco dole. Hora, hladina fjordu, dřevěná chata, silueta lesa. Tohle je jediný důvod, proč jsou některé lokality lepší než jiné, protože samotná záře je všude nad hlavou stejná.
Bezpečí. Stát v naprosté tmě na zledovatělé krajnici je ta nejhloupější varianta ze všech. Za ty čtyři sezóny jsem takových případů viděl víc, než by bylo zdravé.
Měsíc je poslední proměnná. V úplňku slabou záři přesvítí, ale zároveň nasvítí krajinu pod ní. Pro fotografa to občas znamená lepší snímek, ne horší.
Kde v Evropě fotit polární záři?
Místo si vybíráte podle dvou věcí: jak daleko na severu leží a jaké tam bývá počasí. Ty dvě věci si často odporují.
| Místo | Proč ano | Proč ne |
|---|---|---|
| Tromsø, Norsko | 350 km za polárním kruhem, dobrá dostupnost, dvě klimata na výběr | dražší, v sezóně plno |
| Abisko, Švédsko | leží ve srážkovém stínu, statisticky nejjasnější obloha | hůř dostupné, méně členitá krajina |
| Finské Laponsko | klid, zasněžené lesy, málo lidí | jižněji, potřebujete silnější aktivitu |
| Lofoty, Norsko | nejlepší popředí v Evropě | počasí od moře, hodně zataženo |
| Island | krajina, která nemá konkurenci | nejhorší počasí ze všech, hodně jižně |
Když jedete primárně fotit polární záři, vyberte si podle počasí. Když jedete hlavně za krajinou a záře je bonus, vyberte si Lofoty nebo Island a smiřte se s tím, že to nemusí vyjít.
Sám jsem tuhle chybu udělal. Na Islandu jsem strávil týden s tím, že si odvezu záři nad Vestrahornem, a nakonec jsem osm dní fotil vodopády v dešti.
Jak vypadá jeden večer na lovu
Aby to nebyla jen teorie, tady je průběh běžného večera v Tromsø, jak jsem ho měl čtyři sezóny po sobě.
Kolem druhé odpoledne se dívám na tři předpovědi počasí a na satelitní snímek oblačnosti. Rozhoduju, jestli se pojede na východ do vnitrozemí nebo na západ k moři. Rozdíl bývá padesát kilometrů a dvě různá počasí.
Kolem čtvrté kontroluju Bz a rychlost slunečního větru. Když je Bz kladné a vítr pod 350 km/s, vím, že to bude spíš o trpělivosti.
Kolem šesté vyrážím. Chci být na místě dřív, než se něco stane, ne až se to děje.
Na místě postavím stativ, zaostřím na hvězdu, udělám zkušební snímek a zkontroluju rohy. Pak čekám. Někdy dvacet minut, někdy tři hodiny.
Když to přijde, mám asi patnáct sekund na to, abych se rozhodl, jestli zkrátit čas. Většinou zkracuju, protože silná záře přijde rychle.
Za hodinu je většinou po všem, nebo se to aspoň uklidní. Tady dělá spousta lidí chybu a balí. Druhá vlna přichází často a bývá silnější než první.
Časté otázky
Jaké ISO na polární záři?
Začněte na 3200. Při silné záři jděte níž, kolem 1600, protože jasná záře se přepálí rychleji, než čekáte. Slabou záři fotím i na 6400, když mi to senzor dovolí. Na APS-C senzoru zůstaňte spíš pod 3200.
Potřebuju stativ?
Ano, bez něj to nejde. Expozice se pohybují od půl sekundy do dvaceti sekund a to z ruky neudržíte. Vezměte model, který unese vaši techniku i ve větru a jehož zámky půjdou ovládat v rukavicích. To druhé zjistíte až na místě a překvapí to skoro každého.
Jaký objektiv je nejlepší na polární záři?
Širokoúhlý a světelný. Na full framu je běžná volba 16 až 35 mm se světelností f/2.8. Ještě širší 14 mm dá víc oblohy, ale zmenší popředí. Světelnost je tady důležitější než rozlišení.
Uvidím záři pouhým okem tak barevnou jako na fotkách?
Při silné záři ano. Při slabé ne, uvidíte spíš nazelenalý nebo bělavý pruh. Senzor je na slabé světlo citlivější než lidské oko a při dlouhé expozici nasbírá barvu, kterou oko nerozliší.
Kdy je nejlepší čas v noci?
Statisticky nejčastěji mezi devátou večerní a druhou ranní, ale záře se řídí slunečním větrem, ne hodinami. Zažil jsem silnou aktivitu v sedm večer i ve čtyři ráno. Pokud jste venku jen jednu noc, počítejte s tím, že budete čekat dlouho.
Zvládne to začátečník?
Ano, pokud umíte na fotoaparátu ručně nastavit clonu, čas a ISO. Když si tím nejste jistí, projděte si nejdřív základy fotografování a průvodce Fotozáklady, který je zdarma.
Kolik nocí si mám na cestu vyhradit?
Aspoň pět, ideálně týden. Za tři noci můžete mít smůlu na počasí a odjet s prázdnou. Čím delší pobyt, tím větší šance.
Mám sundat filtr z objektivu?
Ano, sundejte ho. Já ho v noci nasazený nikdy nemám. Ochranný UV filtr v noci nic nechrání, zato umí vyrobit kruhové odlesky kolem jasných bodů. Objeví se to hlavně tam, kde v záběru svítí měsíc nebo lampa. Poznáte to podle soustředných kroužků uprostřed snímku, které tam předtím nebyly.
Stačí otočit ostřicí kroužek na doraz na nekonečno?
U většiny objektivů ne. Značka nekonečna bývá kousek před dorazem a za ní už je konstrukční rezerva kvůli teplotní roztažnosti. V mrazu se ta rezerva navíc posouvá. Zaostřete proto vždycky na jasnou hvězdu přes Live View a výsledek si zkontrolujte v rozích snímku.
Co je pravidlo 500 a platí i na polární záři?
Pravidlo 500 říká, že nejdelší čas bez rozmazání hvězd je 500 děleno ohniskem. U objektivu 20 mm na full framu to vychází na 25 sekund. Na záři ho ale skoro nepotřebujete, protože pracujete s mnohem kratšími časy. Hlídat ho začnete až u Mléčné dráhy.
Existuje levnější alternativa k objektivu za desítky tisíc?
Ano. Manuální pevné čtrnáctky a dvacítky se světelností f/2.8 od menších výrobců stojí zlomek ceny značkových zoomů a na noční fotografii obstojí dobře. Mají větší zkreslení, ale u záře to nevadí, protože rovné linie na obloze nejsou.
Vadí, když je zataženo? Má cenu vůbec vyjet?
Úplně zatažená obloha ano, tam neuvidíte nic. Sám jsem takových večerů odjezdil desítky. Ale roztrhaná oblačnost umí udělat lepší snímek než čistá obloha, protože dodá scéně dramatičnost a měřítko. Než zabalíte, podívejte se, jestli se někde nerýsuje díra.
Dá se fotit polární záře i za měsíčního svitu?
Ano a někdy je to dokonce lepší. Úplněk sice slabou záři přebije, ale silnou záři nezruší a nasvítí vám krajinu pod ní. Snímek pak má popředí, které jinak zůstane černé. Snižte ISO na 800 až 1600 a zkraťte čas.
Jak fotit polární záři telefonem?
Zapněte noční režim a telefon o něco opřete. Bez opory to nedává smysl, protože noční režim potřebuje tři až deset sekund. S manuálním režimem nastavte ISO 1600 až 3200 a čas kolem tří až šesti sekund. Rychlou tancující záři telefon nezachytí.
Co si zapamatovat
Fotit polární záři se dá naučit a nepotřebujete k tomu žádný talent. Učil jsem se to metodou pokus omyl čtyři sezóny, vy to můžete mít za pár nocí. Celé to stojí na dvou dovednostech a jen jedna z nich je fotografická.
Tu druhou se naučíte tím, že se přestanete dívat na jedno velké číslo v aplikaci a začnete sledovat oblohu, Bz a rychlost větru. Ta první je pak už jen otázka opakování.
Jestli chcete přeskočit tu část, kdy stojíte v mrazu a nevíte, jestli ten nazelenalý pruh nad obzorem je záře nebo mrak, jeďte s někým, kdo to má za sebou. V lednu 2027 jedu poprvé do finského Laponska a beru s sebou osm lidí.
